Autor: Ulrich Neuhausen
Zdroj: © Ethos č. 3/2006 | ethos.cz
Datum napsání:
10.08.2006
Hinduismus
Existují tisíce náboženství, ale jen jedno evangelium. Náboženství vymysleli lidé, ale evangelium je zjevením Boží myšlenky. Náboženství vytvořili lidé, evangelium je dar od Boha. Náboženství je myšlení lidí, evangelium je to, co nám sděluje Bůh. Náboženství obecně je historií hříšného člověka, který chce pro svátého Boha něco udělat. Evangelium však říká, co svátý Bůh udělal pro nás. Náboženství je hledání Boha, evangelium je dobrou zprávou, že Ježíš hledá člověka. Syn člověka přišel, aby hledal a zachránil, co se ztratilo.
Hinduizmus nemá zakladatele, proroky ani, 'církevní' organizace nebo vyznání víry. Hinduismus je spíš způsobem života než způsobem myšlení | Leo Janz.
Hinduismus vznikl někdy kolem roku 1500 před Kristem v Indii, přesněji v dnešním Pákistánu. Dodnes je toto náboženství nerozlučně spjato s tímto místem, protože „hindu“ znamená původně „obyvatel oblasti Indu“. Indus je jeden ze šesti veletoků staré Indie, protéká i dnešním Pákistánem. Hindem se člověk nestane tím, že se pro toto náboženství rozhodne nebo že se zbožně bude snažit. Stává se jím narozením.
Nábožní hindové vidí společnost jako systém skládající se z kast. Tyto kasty se většinou kryjí se skupinami povolání. V rámci těchto skupin dochází ke sňatkům. Děti této kasty se vyučí témuž povolání jako jejich otec. Proto se člověk příslušníkem dané kasty nestane tím, že se naučí určité povolání, ale musí vykonávat povolání své kasty. V Indii existuje přes 3000 kast, které lze rozdělit zhruba do čtyř skupin (kněží; vojáci a králové; obchodníci a zemědělci; řemeslníci a dělníci).
Kdo dodržuje pravidla své kasty a neožení se s někým z nižší kasty, ten se v příštím životě narodí ve vyšší kastě. Kdo už patří k nejvyšší kastě, ten se už znovu nenarodí, ale místo toho prožije spásu. Spása je vnímána především jako vysvobození z koloběhu stálého převtělování. Podle některých tato spása končí rozplynutím se, podle jiných v ráji, pro všechny je to ale vysvobození od zákona karmy. Karma je rovnováha špatných a dobrých činů člověka. Výsledek rozhoduje o tom, jak to s ním bude v dalším životě. Čím lepší karma, tím vyšší kasta, do které se dotyčný příště narodí.
Je-li karma špatná, hind klesne do nižší kasty - narodí se jako někdo nižší, podle okolnosti dokonce jako zvíře. Proto bohatí hindové nedělají nic s chudobou a bídou nižších kast: chudí si tuto chudobu sami „zasloužili“, odpykávají si spravedlivý trest. Kdo by jim chtěl pomoci nést jejich úděl, vlastně brání tomu, aby si mohli odtrpět své a dosáhnout lepší karmy. Proto je křesťanská láska k bližnímu pro nábožného hinda něco velmi pochybného. Za určitých okolností lékařská pomoc zhoršuje pacientovu karmu. V dalším životě to má jako nevýhodu, která ho vzdaluje od konečného cíle rozplynutí se v nirváně.
Kastovní systém sice indická vláda zakázala, ale ve venkovských oblastech se dosud velmi dodržuje. Kdo se do žádné kasty nenarodí, zůstává bez kasty, a je tedy příslušníkem nejnižší společenské vrstvy. Tyto vrstvy vykonávají nečistá povolání jako jsou řezníci, ševci (protože musí pracovat se zvířecí kůží) nebo metaři apod. Mahátmá Ghándí, který se proslavil osvobozením Indie zpod britské koloniální nadvlády, měl zvlášť cit pro lidi bez kasty.
Dr. Deichmann, známý majitel obchodního řetězce s obuví, se velkou mírou angažuje ve pro-spěch malomocných na východním pobřeží Indie. Když se hindům bez kasty představí jako švec, tito lidé se cítí přijati a prožívají nadšení. Každý člověk prochází převtělováním. Převtělování (označované také jako znovuzrození) je zajetím člověka v tomto životě. Co ho však ve skutečnosti drží, jsou jeho selhání, zlé skutky, které mu brání, aby rychleji nebo vůbec stoupal v kastovním systému nahoru. Tento pesimistický pohled na život jako „kletbu“ nebo jako na „zajetí“ je v Indii realitou, ve které žije velká skupina chudých a lidí bez kasty. To, že se vyšším kastám daří lépe než nižším, je tedy v pořádku. Čím vyšší kasta, tím příznivější karma, kterou si už odtrpěli. Kastovní systém podpóruje společnost, kde jsou nůžky mezi chudými a bohatými velmi rozevřené.
Řada expertů se domnívá, že tento systém zavedli Áriové - národ, který kolem roku 1500 před Kristem přišel z Persie a dobyl údolí řeky Indu - aby tím posílili vlastní původ. Hinduismus však není čistě árijské náboženství, ale směs nesčetných vlivů. Na rozdíl od spisů monoteistických náboženství (židovství, křesťanství, islám), historičnost a spolehlivost hinduistických posvátných spisů nehraje velkou roli. Ani ve věrouce nejsou rozpory problémem, protože nejde o dogma ale o plnění povinností. Ty jsou pro každou kastu jiné, liší se ale také v rámci jedné kasty - podle božstva, které kdo uctívá. Hind může být i ateistou nebo monoteistou. Jeho víra v jednoho Boha hraje ještě menší roli než víra v samsáru (převtělování) a v karmu. Podřadnost role dogmatiky se odráží ve všedním dni: v jižní Indii je zabíjení zvířat a jedení masa tabu, na severu Indie se zvířata obětují a jí se jejich maso.
Ve filozofickém vyjádření hinduismu je askeze (zdrženlivost) rozhodující projev víry. Hinduismus a buddhismus se shodují ve svém snažení dosáhnout osvobození se od svého já, svého ego. Asketická cvičení sahají od půstu až k přezimování bez teplého oblečení ve skalní jeskyni. V některých pojetích filozofického hinduismu se členové zavazují, že svůj život v určitém věku ukončí půstem až k smrti. V tantrickém podání hinduismu jde především o to, jak magickými obřady získat přízeň bohů a duchů. V teistickém chápání hinduismu stojí v popředí milující zbožné uctívání jednotlivých božstev (hlavně Sivý a Višny), které je předpokladem vysvobození ve smyslu spasení. O božstva je třeba pečovat a živit je. Po obětování pro tato božstva zbožný hind obnovuje svůj symbol třetího, duchovního oka: červenou tečku mezi očima. Rozmanitost náboženských představ v hinduismu je patrná také podle počtu bohů, božstev a duchů, které je možné uctívat: odhady mluví až o třech milionech.
Hinduismus » vznikl kolem roku 1500 před Kristem v Indii z řady starých náboženství a kultur. Nemá konkrétního zakladatele.
Spisy » Nejstarší spisy jsou védy (od 1500 př. Kr.). Véda znamená „vědění“. Obsahují hlavně pokyny pro kněze. Upanišády byly napsány později (po r. 800 př. Kr.). Tvoří základ moderní hinduistické filozofie.
Kasty » Hinduismus není náboženství, které by mělo nějakou misii. Hindem může být pouze ten, kdo pochází z některé z více než 3000 kast. Kasta je společenství postavené na pokrevním příbuzenstvu, do kterého se jednotlivec narodil. Kasty mají většinou souvislost s povoláním.
Náboženský život » Nejdůležitějším je pro hinda dodržování příkazů (povinností a pravidel) vlastní kasty. Pro jeho víru není důležitá jeho představa o tomto ani onom světě. V praxi hrají však velkou roli magické rituály, uctívání bohů, oběti a askeze.
Čemu hinduista věří
Zákon karmy » Kvalita a druh příštího života závisí na skutcích v současném životě. Věřící jsou plně odpovědní za to, co dělají. Karma' rozhoduje, do které kasty se příště narodí, případně zda jako člověk, zvíře nebo rostlina.
Samsára (reinkarnace) » Neustálý koloběh narození, umírání a dalšího zrození.
Mokša (osvobození) » Osvobození od věčného koloběhu reinkarnací. Aby člověk dosáhl ulehčení, musí se osvobodit ode všech přání svého já.
Představa o bohu » V hinduismu existuje přes tři miliony bohů. Hlavními bohy jsou: Brahma - stvořitel, Višnu - udržovatel, Šiva - ničitel. Známý je také Krišna, Višnovo vtělení.
Mnoho hindů uctívá většinou celou skupinu božstev, z nichž každé má na starosti určitý úkol. Do jisté míry se božstva člení také do rodin (například Višňa s manželkou Lakšmí a synem Ganéšou). I když samotný hinduismus zůstává lidem na západě poměrně cizí a nedostupný, v souvislosti s ezoterikou a New Age má řada těchto myšlenek svůj vliv i zde. Neutišitelný hlad západních lidí po životě, který nikdy nekončí, zřejmě zvyšuje ochotu věřit v dlouhý řetězec převtělování. Někteří lidé tvrdí, že si ještě vzpomínají, kým byli v minulém životě. Je dokonce možné se pojistit, kdy pojištěný dostane vloženou sumu, pokud si v příštím životě dokáže vzpomenout na své heslo. Od vlastních myšlenek hinduismu jsou však tyto jevy na západě samozřejmě hodně daleko. Pro hinda není život pokladem, po kterém by dychtivě toužil a chtěl ho rozhojňovat, ale břemenem, kterého se chce zbavit. Takže i radostné věci života jsou nakonec součástí většího a dominujícího dramatu, které končí jen vstupem do nirvány.
Existují tisíce náboženství, ale jen jedno evangelium. Náboženství vymysleli lidé, ale evangelium je zjevením Boží myšlenky. Náboženství vytvořili lidé, evangelium je dar od Boha. Náboženství je myšlení lidí, evangelium je to, co nám sděluje Bůh. Náboženství obecně je historií hříšného člověka, který chce pro svátého Boha něco udělat. Evangelium však říká, co svátý Bůh udělal pro nás. Náboženství je hledání Boha, evangelium je dobrou zprávou, že Ježíš hledá člověka. Syn člověka přišel, aby hledal a zachránil, co se ztratilo.
Hinduizmus nemá zakladatele, proroky ani, 'církevní' organizace nebo vyznání víry. Hinduismus je spíš způsobem života než způsobem myšlení | Leo Janz.
Hinduismus vznikl někdy kolem roku 1500 před Kristem v Indii, přesněji v dnešním Pákistánu. Dodnes je toto náboženství nerozlučně spjato s tímto místem, protože „hindu“ znamená původně „obyvatel oblasti Indu“. Indus je jeden ze šesti veletoků staré Indie, protéká i dnešním Pákistánem. Hindem se člověk nestane tím, že se pro toto náboženství rozhodne nebo že se zbožně bude snažit. Stává se jím narozením.
Nábožní hindové vidí společnost jako systém skládající se z kast. Tyto kasty se většinou kryjí se skupinami povolání. V rámci těchto skupin dochází ke sňatkům. Děti této kasty se vyučí témuž povolání jako jejich otec. Proto se člověk příslušníkem dané kasty nestane tím, že se naučí určité povolání, ale musí vykonávat povolání své kasty. V Indii existuje přes 3000 kast, které lze rozdělit zhruba do čtyř skupin (kněží; vojáci a králové; obchodníci a zemědělci; řemeslníci a dělníci).
Kdo dodržuje pravidla své kasty a neožení se s někým z nižší kasty, ten se v příštím životě narodí ve vyšší kastě. Kdo už patří k nejvyšší kastě, ten se už znovu nenarodí, ale místo toho prožije spásu. Spása je vnímána především jako vysvobození z koloběhu stálého převtělování. Podle některých tato spása končí rozplynutím se, podle jiných v ráji, pro všechny je to ale vysvobození od zákona karmy. Karma je rovnováha špatných a dobrých činů člověka. Výsledek rozhoduje o tom, jak to s ním bude v dalším životě. Čím lepší karma, tím vyšší kasta, do které se dotyčný příště narodí.
Je-li karma špatná, hind klesne do nižší kasty - narodí se jako někdo nižší, podle okolnosti dokonce jako zvíře. Proto bohatí hindové nedělají nic s chudobou a bídou nižších kast: chudí si tuto chudobu sami „zasloužili“, odpykávají si spravedlivý trest. Kdo by jim chtěl pomoci nést jejich úděl, vlastně brání tomu, aby si mohli odtrpět své a dosáhnout lepší karmy. Proto je křesťanská láska k bližnímu pro nábožného hinda něco velmi pochybného. Za určitých okolností lékařská pomoc zhoršuje pacientovu karmu. V dalším životě to má jako nevýhodu, která ho vzdaluje od konečného cíle rozplynutí se v nirváně.
Kastovní systém sice indická vláda zakázala, ale ve venkovských oblastech se dosud velmi dodržuje. Kdo se do žádné kasty nenarodí, zůstává bez kasty, a je tedy příslušníkem nejnižší společenské vrstvy. Tyto vrstvy vykonávají nečistá povolání jako jsou řezníci, ševci (protože musí pracovat se zvířecí kůží) nebo metaři apod. Mahátmá Ghándí, který se proslavil osvobozením Indie zpod britské koloniální nadvlády, měl zvlášť cit pro lidi bez kasty.
Dr. Deichmann, známý majitel obchodního řetězce s obuví, se velkou mírou angažuje ve pro-spěch malomocných na východním pobřeží Indie. Když se hindům bez kasty představí jako švec, tito lidé se cítí přijati a prožívají nadšení. Každý člověk prochází převtělováním. Převtělování (označované také jako znovuzrození) je zajetím člověka v tomto životě. Co ho však ve skutečnosti drží, jsou jeho selhání, zlé skutky, které mu brání, aby rychleji nebo vůbec stoupal v kastovním systému nahoru. Tento pesimistický pohled na život jako „kletbu“ nebo jako na „zajetí“ je v Indii realitou, ve které žije velká skupina chudých a lidí bez kasty. To, že se vyšším kastám daří lépe než nižším, je tedy v pořádku. Čím vyšší kasta, tím příznivější karma, kterou si už odtrpěli. Kastovní systém podpóruje společnost, kde jsou nůžky mezi chudými a bohatými velmi rozevřené.
Řada expertů se domnívá, že tento systém zavedli Áriové - národ, který kolem roku 1500 před Kristem přišel z Persie a dobyl údolí řeky Indu - aby tím posílili vlastní původ. Hinduismus však není čistě árijské náboženství, ale směs nesčetných vlivů. Na rozdíl od spisů monoteistických náboženství (židovství, křesťanství, islám), historičnost a spolehlivost hinduistických posvátných spisů nehraje velkou roli. Ani ve věrouce nejsou rozpory problémem, protože nejde o dogma ale o plnění povinností. Ty jsou pro každou kastu jiné, liší se ale také v rámci jedné kasty - podle božstva, které kdo uctívá. Hind může být i ateistou nebo monoteistou. Jeho víra v jednoho Boha hraje ještě menší roli než víra v samsáru (převtělování) a v karmu. Podřadnost role dogmatiky se odráží ve všedním dni: v jižní Indii je zabíjení zvířat a jedení masa tabu, na severu Indie se zvířata obětují a jí se jejich maso.
Ve filozofickém vyjádření hinduismu je askeze (zdrženlivost) rozhodující projev víry. Hinduismus a buddhismus se shodují ve svém snažení dosáhnout osvobození se od svého já, svého ego. Asketická cvičení sahají od půstu až k přezimování bez teplého oblečení ve skalní jeskyni. V některých pojetích filozofického hinduismu se členové zavazují, že svůj život v určitém věku ukončí půstem až k smrti. V tantrickém podání hinduismu jde především o to, jak magickými obřady získat přízeň bohů a duchů. V teistickém chápání hinduismu stojí v popředí milující zbožné uctívání jednotlivých božstev (hlavně Sivý a Višny), které je předpokladem vysvobození ve smyslu spasení. O božstva je třeba pečovat a živit je. Po obětování pro tato božstva zbožný hind obnovuje svůj symbol třetího, duchovního oka: červenou tečku mezi očima. Rozmanitost náboženských představ v hinduismu je patrná také podle počtu bohů, božstev a duchů, které je možné uctívat: odhady mluví až o třech milionech.
Hinduismus » vznikl kolem roku 1500 před Kristem v Indii z řady starých náboženství a kultur. Nemá konkrétního zakladatele.
Spisy » Nejstarší spisy jsou védy (od 1500 př. Kr.). Véda znamená „vědění“. Obsahují hlavně pokyny pro kněze. Upanišády byly napsány později (po r. 800 př. Kr.). Tvoří základ moderní hinduistické filozofie.
Kasty » Hinduismus není náboženství, které by mělo nějakou misii. Hindem může být pouze ten, kdo pochází z některé z více než 3000 kast. Kasta je společenství postavené na pokrevním příbuzenstvu, do kterého se jednotlivec narodil. Kasty mají většinou souvislost s povoláním.
Náboženský život » Nejdůležitějším je pro hinda dodržování příkazů (povinností a pravidel) vlastní kasty. Pro jeho víru není důležitá jeho představa o tomto ani onom světě. V praxi hrají však velkou roli magické rituály, uctívání bohů, oběti a askeze.
Čemu hinduista věří
Zákon karmy » Kvalita a druh příštího života závisí na skutcích v současném životě. Věřící jsou plně odpovědní za to, co dělají. Karma' rozhoduje, do které kasty se příště narodí, případně zda jako člověk, zvíře nebo rostlina.
Samsára (reinkarnace) » Neustálý koloběh narození, umírání a dalšího zrození.
Mokša (osvobození) » Osvobození od věčného koloběhu reinkarnací. Aby člověk dosáhl ulehčení, musí se osvobodit ode všech přání svého já.
Představa o bohu » V hinduismu existuje přes tři miliony bohů. Hlavními bohy jsou: Brahma - stvořitel, Višnu - udržovatel, Šiva - ničitel. Známý je také Krišna, Višnovo vtělení.
Mnoho hindů uctívá většinou celou skupinu božstev, z nichž každé má na starosti určitý úkol. Do jisté míry se božstva člení také do rodin (například Višňa s manželkou Lakšmí a synem Ganéšou). I když samotný hinduismus zůstává lidem na západě poměrně cizí a nedostupný, v souvislosti s ezoterikou a New Age má řada těchto myšlenek svůj vliv i zde. Neutišitelný hlad západních lidí po životě, který nikdy nekončí, zřejmě zvyšuje ochotu věřit v dlouhý řetězec převtělování. Někteří lidé tvrdí, že si ještě vzpomínají, kým byli v minulém životě. Je dokonce možné se pojistit, kdy pojištěný dostane vloženou sumu, pokud si v příštím životě dokáže vzpomenout na své heslo. Od vlastních myšlenek hinduismu jsou však tyto jevy na západě samozřejmě hodně daleko. Pro hinda není život pokladem, po kterém by dychtivě toužil a chtěl ho rozhojňovat, ale břemenem, kterého se chce zbavit. Takže i radostné věci života jsou nakonec součástí většího a dominujícího dramatu, které končí jen vstupem do nirvány.
